O vzniku hry Tantrix kolují na internetu dvě verze. Ta první praví, že ji vymyslel Novozélanďan Mike McManaway během své cesty do Chile. Původně měl v plánu lozit po horách, ale trochu se polámal, a tak mohl lozit akorát tak po stanu. Byl vášnivým hráčem vrhcábů, ale možná mu chyběl parťák, možná se mu hra obehrála, a tak si tehdy v březnu roku 1988 začal hrát s šestiúhelníky, netuše, že vymyslí hru, která mu zaplatí všechny budoucí lezecké výpravy. Není důvod tomuto příběhu nevěřit.
To druhá verze o zrodu Tantrixu je na první pohled vybájená. Oč vzdálenější ale je skutečnosti, o to je pěknější a milejší. Podle ní žila na nejmenší planetě v soustavě Velké kočky Šklíby čtyři hravá koťata – Taťána, Nina, Trim a Xaver. Ze všeho nejraději dováděla s klubíčky vlny. Každé zvířátko mělo svou oblíbenou barvu, ale zlomyslné myši jim vlákna zamotala tak, že kočičkám nezbylo, než ten šmodrchanec rozstříhat. A když už, tak na šestiúhelníčky. Tvorečkové to byli vynalézaví, takže si s dílky pěkně vyhráli. A novou hru si pojmenovali podle počátků svých jmen.
Společenské hry se v regálech obchodů udrží obvykle zhruba tři roky. Tantrix se prodává už třicet let, úspěch má i jeho elektronická podoba a najdou se i nadšenci, kteří ve hře soutěží na mezinárodních mistrovstvích. Titul šampióna získal na 10. ročníku i samotný autor, poté, co předtím pět měsíců tři hodiny denně trénoval.
Tak intenzivně jsem Tantrix nikdy nehrála a hrát nebudu. Přesto po něm ráda čas od času sáhnu. Herní pravidla nejsou složitá. Každý z hráčů si vybere svou barvu a vytáhne prvních šest žetonů. Po zbytek hry si za každý položený žeton táhne jeden nový a doufá, že na něm bude čára právě té jeho barvy, že se bude kroutit výhodným směrem a že mu budou hrát do not i další linky na žetonu. Cílem totiž je vytvořit ve zvolené barvě co nejdelší linii, anebo bodově lépe hodnocenou smyčku. Potíž je v tom, že žeton nelze položit, kam by se jednomu hodilo a zlíbilo, ale je třeba umístit ho v souladu s pravidly. Tantrix je strategická pochoutka okořeněná náhodou, které je tím víc, čím více hráčů se sejde u jednoho stolu. Utkání na mistrovské úrovni se proto hrají ve dvou. Ani duely ale nejsou, na rozdíl od šachů, stoprocentně vypočitatelné, díky čemuž si hru užijí všechny hravé bytosti bez ohledu na zkušenosti a schopnosti.
Šestiúhelníčky přijdou vhod i osamělým duším, které si chtějí lámat hlavu chvíli nad něčím jiným než nad tím, proč jsou osamělé. Rubová strana žetonů nese čísla různých barev, na která odkazují zadání hlavolamů. Můžete si tak třeba připravit všechny žetony se zeleným číslem a vytvořit z jejich lícové strany zelenou smyčku. Anebo poskládat ze všech červeně očíslovaných trojúhelník tak, aby každým jeho dílkem procházela nepřerušovaná červená nit. A až se vám to podaří, můžete to zkusit znovu a rychleji.
Že je Tantrix dva v jednom, hra a sada hlavolamů, odráží i cena hry. Za tu spoustu peněz ale dostanete spoustu muziky – pevný šestiúhelníkový pytlík s poutkem a v něm padesát šest plastových žetonů a sešitek s pravidly. Obal i pravidla jsou v nepromokavé úpravě, a pokud vám nebude vadit půl kila v baťůžku navíc, je Tantrix hrou vhodnou třeba na piknik. I když na pevné ploše se k sobě jednotlivé dílky budou skládat výrazně snáz než na dece v trávě.
Příznivce koček zklamu, ale hra se opravdu nejmenuje podle koťátek. Tantrix odkazuje na anglická slova tangled tracks, což by se dalo přeložit třeba jako zašmodrchané cestičky. Taky vám název evokuje spíš tantru? A víte, že doslovný význam slova tantra je tkanivo nebo pavučina? U nás doma se ovšem ujalo pro hru pojmenování Žížalky. Mike McManaway je vystudovaný geolog s kladným vztahem ke všemu pod zemí a určitě tedy i k žížalám, takže by mu to, předpokládám, nevadilo.