Bývaly doby, kdy jsem dávala přednost objevování nových zemí, městeček a stezek a na dovolenou vyrážela vždy někam, kde jsem ještě nebyla. Dost dobře jsem si tehdy neuměla představit, že bych někam jela opakovaně, ba že bych se na stejné místo vracela pravidelně. Dnes už to mám jinak, a přestože se ráda podívám na nová místa, častěji než dřív cílím do známého prostředí. A zdaleka nemám na mysli jen ježdění na chalupu. Jedním takovým místem je wellness hotel s termálními lázněmi a vynikající kuchyní. Jmenuje se Spirit a najdete ho v maďarském Sárváru. Je natolik skvělý, že nějak nemáme chuť poohlížet se po jiných. Natolik komfortní, že si v něm člověk musí odpočinout, i kdyby nechtěl. Natolik příjemný, že raději jedeme jednou za tři roky tam, než třikrát za rok jinam. Sázka na jistotu. Následující řádky ale nepíšu proto, abyste mi záviděli, jakkoli pochopitelný a prominutelný by ten hřích v tomto konkrétním případě byl, ale proto, abyste se pobavili.
Letos poprvé jsme se skoro až na místo dovezli po dálnici. Pravda, hned za slovenskou hranicí byla nová komunikace tak čerstvě vyndaná z trouby, že ještě úplně nevychladla, a proto se po ní smělo jet maximálně šedesátkou. Byl to lehce postapokalyptický pocit ploužit se tak pomalu po silnici, po které jela jen hrstka aut v rozestupech na hraně dohlédnutelnosti. A prověrka tempomatů a kázně řidičů. Ale po pár desítkách kilometrů už se směli řidiči i tempomaty uvolnit a rozjet a zážitek z jízdy se vůbec nedá srovnávat s kodrcáním po rozbitých okreskách. Posledně měl Petr co dělat, aby prokličkoval mezi dírami, a já mu tak soustředěně pomáhala sledovat cestu před námi, až mi z toho zabloudily neurony v mozku a já vykřikla: „Pozor, žampióni!“ Což mělo znamenat – a od té doby u nás znamená – že jsou na krajnici bažanti. Uznávám, že je se mnou někdy domluva jako s Maďarem.
Pokud jde o domluvu, asi by ode mě bylo vstřícné naučit se trochu víc než jen jó napot kivánok a köszönöm, ale když pak sdílím saunovou kabinku s dvěma upovídanými Maďarkami, vyhovuje mi, že tomu jejich brebentění nerozumím. Klidně by mohly přejít do finštiny a propašovat do svých vět pár slovíček z malgaštiny, stěží bych to poznala. Navíc pro potřeby hýčkaných hotelových hostů si vystačíme s angličtinou. Případně s němčinou, pokud k večeři nechceme pít nějaké víno, ale to víno, co bylo na lístku včera a dnes už tam není. Němčině totiž personál hotelové restaurace rozumí o něco lépe.
Stejně tak obsluha na baru. Na anglicky položenou otázku, které ze dvou nabízených tokajských by nám doporučili, zdůvodní maďarsky své doporučení, a pak vykoktají, že je not so süß. Než jsem mohla Petrovi napovědět, že není moc sladké, ujal se pán vedle nás role maďarsko-slovenského tlumočníka. Když jsem se s ním pak dala do řeči, že je sympatické, že jako Slovák umí Maďarsky, ukázalo se, že je to vlastně slovenský Maďar. Doprovázel manželku, která se v hotelu účastnila fitness tábora Update, který vedla Rubint Réka. Tahle maďarská Olga Šípková se kamarádí s vítězem maďarské Superstar Ferencem Molnárem, který vystupuje pod uměleckým jménem Caramel a který své kamarádce zcela mimo svůj koncertní program kývl na vystoupení v hotelové lobby. Primárně bylo určené účastníkům Updatu, ale náhodně nachomýtnuté hosty nikdo nevykázal, a tak jsme si jeho písničky poslechli i my. Ferenc je zjevně veselá kopa a publikum se dobře bavilo a určitě bychom se smáli i my, kdybychom rozuměli, takhle jsme si připadali trochu jako autisté, kteří se zdvořile usmívají, ale vtip jim uniká. Jinak to byl ale prima zážitek, neplánovaný, nečekaný, takové bývají nejlepší.
Naši náhodní společníci odjeli o den později na vánoční trhy do Záhřebu a my mířili do Vídně, ale předtím jsme si ještě chvilku prohřívali kosti, krmili bříška a taky zvládli neuhořet a neudusit se dýmem, ale to bylo i tím, že spuštěný požární poplach byl planý. Host z pátého patra, který vyběhl ze sprchy, jen na sebe hodil župan, by si zasloužil drink zdarma, ale nemyslím, že by na to někdo pomyslel. Jestli ovšem chcete doporučit hotel, ve kterém funguje automatické zavírání protipožárních dveří a navigace k únikové cestě, tak jeďte do Spiritu. Nemůžu vám slíbit, že si to budete moct ověřit; ale to vám myslím vadit nebude, že?