Kdy jste naposledy viděli nějaký strom? Opravdu viděli? „Až si přečtete Tobiáše Lolnesse, navždy se budete dívat na stromy jinýma očima,“ napsali ve Figaru. A třebaže nelze věřit všemu, co se v novinách píše, tohle sedí.
Francouzský autor Timothée de Fombelle se na stromy dívá rád a vytrvale a zejména jeden věkovitý dub na jihu jeho vlasti mu učaroval natolik, že jeho větve zabydlel národem drobných, sotva dvoumilimetrových postaviček. S obdivuhodnou fantazií stvořil svět stromu a trávy, která ho obklopuje, a promítl do něj obraz reálného světa s diktátory, demagogy, otroky, vězni, pochlebovači i odpůrci režimu.
Dospívající protagonista je vlastně po celý příběh na útěku. Jeho „otec Sim je významný a vážený vědec, který se zabývá skrytým životem stromu. Jednoho dne však odmítne vydat tajemství svého geniálního, ale nebezpečného vynálezu. Rodina Lolnessových je poslána do vyhnanství a ještě později odsouzena… a Tobiáš musí prchat…“
Víc než před někým je však jeho útěk cestou za někým a za něčím. Nechci prozrazovat příliš, abych vás nepřipravila o dobrodružné rozkrývání děje. Jen doplním, že autor se vedle svobody dotýká i dalších velkých témat jako ekologie, vůle žít, rodiny, přátelství a lásky. Právě láska je totiž Tobiášovou hybnou silou na jeho nesnadné životní cestě; a to nejen láska partnerská, třebaže dívky žijící ve větvích jsou krásné tak, že se i černí mravenci červenají.
Krásný je i jazyk knihy (ve vydařeném překladu Drahoslavy Janderové) a velmi podmanivé jsou též ilustrace, kterými příběh doprovodil François Place. Pochvalu si zaslouží i autorova kompozice vyprávění. Byť je kniha určena primárně dětem a dospívajícím, nepodbízí se chronologickým líčením děje, ale přeskakuje v čase zpět i dopředu v řádu minimálně patnácti let. Některé z postav (a že jich v knize není zrovna málo) tak ve vyprávění na několik kapitol mizí a zase se objevují a jejich zprvu epizodní význam roste. Charaktery to jsou rozličné a hezky vykreslené, klaďasové nejsou čistě bílí a záporáci nejsou vždycky černí. Dobře dávkované napětí i jemný humor pomáhají udržet pozornost, takže není důvod zaleknout se těch více než šesti set stran textu.
Vystihnout tak rozsáhlé dílo pouhými pár slovy je ale zjevně nad mé síly. Víte co? Prostě si Tobiáše Lolnesse přečtěte sami. A až se pak podíváte na nějaký strom, třeba stejně jako Rainer Maria Rilke seznáte, že: „Z pohledu andělů jsou koruny stromů možná kořeny napájející se z nebes.“
Fombelle, Timothée de: Tobiáš Lolness (I. Život ve větvích, II. Elíšiny oči). Baobab 2009. Překlad Drahoslava Janderová.