Jihlavská ZOO pořádala zase jednou zvláštní akci pro sponzory a udělat si výlet za naší kočkou slaništní nám přišlo jako docela dobrý nápad. Odjezd jsme si naplánovali tak, abychom na oběd byli už v Jihlavě. Dlouhé roky to tam bylo s jídlem nevalné a pochutnat si nebylo moc kde. Od té doby, co jsme objevili přímo na náměstí Tři knížata, nevynecháme jedinou příležitost dát si u nich cibulačku nebo bujabézu, hovězí líčka nebo jen obyčejný řízek a nakonec podlehnout volání sirén domácích povidlových taštiček. Historie domu, ve kterém vás takto pohostí, sahá až do půlky 16. století a za dlouhá staletí se pod jeho střechou vystřídaly hostince nejrůznějšího ražení. Ještě za minulých majitelů to prý byla hospoda, kde se už v poledne tančilo na stolech. Štamgasti ale změnili lokál, tady se vážně chodí spíš za chutným jídlem, než za správně vychlazeným pivem – i když i to tady mají. Jen sem nechoďte v neděli. Tu tady světí zavíračkou.
Tak tedy jedeme, a protože není neděle, ale sobota, z plna hrdla a prázdna bříška se těšíme na dobrý oběd. Když ještě Petr včas naladí dopravní zpravodajství a zachytí radu objet zácpu na dálnici, klepu mu na rameno, jaký že je pašák. Sjíždíme na 10. kilometru a padesát minut se kocháme objízdnou trasou, na jejímž konci najíždíme na 26. kilometru přesně do té kolony, před kterou nás varovali, která se ale mezitím stihla rozpustit a znovu vytvořit o kus dál. Vydržíme se v ní šinout jen co kolo kolo mine jen k nejbližšímu sjezdu. Alternativu pomalého pokračování vpřed po paralelních okreskách oba škrtáme, já z levého dolního do pravého horního rohu, Petr zrcadlově, v součtu křížem krážem, a namísto toho volíme rychlou jízdu zpět. Takže když to shrnu: V 11.00 vyjíždíme ze Smíchova, ve 12.00 se díky kouzlení s tachometrem nacházíme po ujetí zhruba 50 km na 26. km dálnice D1, ve 12.40 se otáčíme a půl hodiny na to jsme zpátky na Smíchově. Taky nás mohlo napadnout, že to první prázdninový den bude na cestách náročnější. Že ale právě v tak exponovanou dobu po tak exponované trase pojede vojenská kolona, ve které jedno z vozidel narazí do cisterny a ucpe už tak ucpanou dálnici, to by nás nenapadlo ani ve snu, a to máme oba sny pěkně barvité.
Když to tedy nevyšlo s obědem u Tří knížat v Jihlavě, zahojili jsme se závitky a nudlemi v Modrém zubu Na Knížecí. Ale o nudlích zas někdy jindy. Teď a tady desatero cestovatele po rychlostní komunikaci D1:
Můžeš-li ovlivnit cíl své cesty, o D1 vůbec neuvažuj!
Jinými slovy: Můžeš-li se jí vyhnout, vůbec na ni nevjížděj!
Můžeš-li ovlivnit dobu své cesty, vyjeď mimo dopravní špičky!
Jinými slovy: Nevjížděj na D1 mimo noční hodiny!
Musíš-li na ni vjet ve dne, co nejdříve z ní zase sjeď!
Nemůžeš-li z ní co nejrychleji sjet, doufej, že bude ve všech úsecích průjezdná!
Bez ohledu na míru optimismu na nejbližší pumpě dočerpej benzín, vodu a základní potraviny.
Obrň se trpělivostí.
Než začneš provětrávat všechna ostrá slova, která tě život naučil, rozhlédni se po vozidle, nejsou-li přítomny děti.
Jízdu po D1 si dobře zapamatuj, aby tě příště ani nenapadlo na ni znovu najet!
Vypadá to na pár let domácího vězení. Problémy hlásí každou chvíli i D5 a D11 už taky není, co bývala. Někdy mám pocit, že z hlavního města není úniku. Chtělas do Prahy? Tož si tam buď! Prosím vás, kdo můžete, jeďte do Jihlavy a podpořte Tři knížata, ať máme kam zajít, až nám ty cesty opraví a my se dostaneme z Prahy ven.
Comments