Kdoví, zda by Grzegorz Rejchtman vymyslel hru Ubongo, nebýt jeho tety, která s velkou oblibou skládala puzzle. Jejímu synovci hledání a spojování pasujících dílků přišlo málo akční, a tak si lámal hlavu a tvořil a zkoušel, až s třetí verzí své nové hry prorazil. Vzpomínáte na tetris? Tak si všechna ta elka, křížky, efka, účka, eska, schůdky a jiné shluky čtvercových buněk představte vystřižené z kartónu. Hýří barvami, ale to jen, aby se vám snáze hledaly ty, které v daném kole máte použít a pokrýt jimi předkreslený obrys na hrací kartě. V klasické variantě vám čas odměřují přesýpací hodiny, a dokud úzkým hrdlem nepropadne poslední zrnko písku, máte šanci úkol splnit a získat odměnu v podobě různobarevných diamantů. Šťastná ruka při výběru jejich barvy může být pro výhru ve hře důležitější, než bystrost při řešení prostorových hlavolamů, což otvírá Ubongo širšímu okruhu hráčů a umetá hře cestu na rodinný stůl.
Herní verze pro dva Ubongo Duel na blyštivou odměnu rezignuje a klade větší nároky na prostorovou představivost hráčů. Pravidla jsou ještě jednodušší než v základní verzi: oba hráči se každý sám za sebe na svém písečku snaží složit předepsaný tvar. Vyhrává rychlejší a sedm svižných výher vede k celkovému vítězství ve hře. Pro případ, že by jeden z hráčů v geometrickém lámání hlavy výrazně zaostával, nabízí hra kompenzaci: silnější hráč musí pro získání třetího a čtvrtého bodu složit dva obrazce rychleji než slabší hráč jeden. Jenomže kdo by se chtěl smířit s cejchem slabšího, že? Takže pokud hra nepohltí oba hráče stejně, odehrajete pravděpodobně jednu hru a další obrazce si pak budete skládat už jen tak sami pro sebe. Vím, o čem mluvím.
Karty s úkoly a dílky skládaček poskytují dostatečný počet kombinací, takže se není třeba bát opakování. Navíc existuje více možností, jak hru zjednodušit nebo naopak ztížit. To ale znamená koupit novou variantu jako samostatnou hru. K dostání je Ubongo junior (pro složení některých tvarů stačí jen dva dílky), Ubongo extrem (dílky nejsou tvořeny čtverečky, ale šestiúhelníky) a Ubongo 3D (kromě základny musí štymovat i výška obrazce). Vedle klasických stolních verzí jsou na trhu i verze cestovní a karetní. Výběr je tedy bohatý, ale než se necháte zlákat ke koupi, zkuste si hru někde půjčit a okoštovat. My na ni narazili v jednom hotýlku a pro tu chvíli to bylo příjemné rozptýlení, ale nezískala si nás až tolik, že bychom ji chtěli získat. To však neznamená, že se někomu jinému nemůže zalíbit mnohem víc.
Co se asi zalíbí každému, jsou malůvky afrických motivů, které přispívají k vydařené výtvarné podobě Ubonga. Mají evokovat kontinent, na který se hráči vydávají pro vzácné diamanty. Ty jsou dobře ukryté a cestu k nim objeví jen ten, kdo vyřeší hádanky. Ten příběh mi k té hře nějak nechce sedět, jako když skládanka ne a ne vyjít. Už ji skoro máte, zbývá položit jedno elko, jenomže zrovna to k dispozici nemáte. Historka s hledáním diamantů působí příliš vykonstruovaně. Ale možná mě honba za pokladem nezaujala, protože mě prostě diamanty neberou (a sebevětší briliant v zásnubním prstýnku by mě nedokázal udělat ani o chlup šťastnější, než zvládl jeden maličký zirkon). Možná ale autor hry jen potřeboval nějak, jakkoliv, propojit hru s Afrikou, aby opodstatnil její název. Svahilské Ubongo rozhodně zní zajímavěji a marketingově slibněji než české Mozky.
Ať už si zahrajete kteroukoliv z variant této hry, anebo své šedé buňky provětráte jinak, pozor, ať svým ubongo nestrhnete závity!
Rejchtman, Grzegorz: Ubongo Duel. Albi 2008.