Když jsem byla malá, měli jsme doma jednu gramofonovou desku. Teda my jich měli víc, ale tahle jedna byla mezi ostatními jediná. Jednak byla modrá a jednak byla pružná, snad by se dala dokonce stočit do ruličky, nevím, každopádně doba pokročila a vyrobit takovou desku dnes by snad nemusel být problém. Tak teď dávejte pozor, jste první, komu se svěřuju se svým podnikatelským záměrem: Až nastřádám vstupní kapitál, rozjedu výrobu energetických bomb – do plechovek, do jakých se stáčejí nápoje, nechám stáček hudební nosič a k mání to bude pod názvem Voices, teda jestli mi to páni kluci dovolí, ale myslím, že by mohli, když jsem to celé vymyslela na jejich koncertě a když mě inspirovala právě energie, která z nich během představení sršela.
Sven Ofner, Tomáš Goll, Aleš Novák, Dario Beširevič a Tomáš Trávník jsou součástí většího smíšeného pěveckého sboru Marika Singers, ale krom toho vystupují též samostatně, případně doprovázeni několika málo instrumentalisty, pod jménem Voices. Slyšet tyhle Hlasy není symptom, nýbrž naopak terapie. Ty hlasy tvoří tóny a zpívají melodie a vyluzují zvuky a skřeky a celé to zní nesmírně harmonicky a bohatě a s každým dalším kusem se performeři dostávají do většího varu, brzy zpívají i rukama a stage je jim příliš malá, div že se neposkládají do náruče perkusistovi vmáčknutému mezi jejich záda a zeď. Na webových stránkách Voices se jeden z nich svěřuje: Mám dojem, že nás to spolu fakt baví. Tak přesně tenhle dojem mám taky! Neberou se vážně, špičkují se a dobírají si jeden druhého, stačí jim pár taktů a už se vezou na vlně a strhávají s sebou i publikum, pochválí první nesmělé tanečnice, zapojí obecenstvo do rytmického přitleskávání a stačí jim kývnou prstíčkem a refrén už nezpívá pět hlasů, ale padesát. A když sólista v pauze na nádech slastně vzdechne do mikrofonu To je krása!, tetelím se blahem, že si to neužívám jen já, ale že si to úplně stejně vychutnávají i oni. Nikdy jsem nebyla na žádném megakoncertě, ale bezpečně vím, že bych si vystoupení ani té největší světové hvězdy neužila tak, jako ten včerejší večer.
V jednu chvíli se přistihnu, že té pětici charismatických chlapíků na pódiu koukám na prsteníček levé ruky. Chápejte mě správně: mám svobodnou kamarádku a chci volňásky na další koncerty Voices. Tenhle je po pár letech druhý, který zažívám, a nemůžu se jich nabažit. Kluci, rozdáváte radost plnými hrstmi a já se ptám, kolik jí vy sami zvládnete unést, protože vám přeju, aby vám tu sdílenou radost Pán Bůh štědře oplatil. Na webovkách prozrazujete i své sny. Po včerejšku mám taky sen. Kašlu na byznys s energeťáky, vás je třeba zažít naživo! A já vím o jednom skvělém místě, na kterém by se vám sešlo úžasné publikum, a napadá mě i jedna vhodná příležitost. Takže co děláte v březnu 2023?
Voices, Carpe diem Praha, 21.1.2020
Comments