Pokládám před sebe mapu ostrova přehnutou napůl a otočenou jižní částí navrch. Ukazuje všechna místa, na která vás chci tentokrát pozvat. A začnu rovnou asi největší peckou – klášterem Myrtidiotissa. Podle legendy tu kdysi jeden ovčák hledal zaběhnuté zvíře a našel obrázek Panny Marie, který se ukázal být zázračným. Kostel, který tu dnes stojí, je z 19. století. Černou Madonu, podobnou té čenstochovské, nosívají o svátku patronky procesím několika vesnicemi, ale my jsme tu o čtvrt roku dřív a kromě nás je tu jen skupinka řeckých poutníků. Vede je pop, který se před obrazem pomodlí, a pak vytáhne z kapsy černé sutany mobilní telefon a ikonu si vyfotí. Na nádvoří mě zastaví Řek, kterého jsem viděla přijet s dodávkou olivového oleje. Buď mu nesloužil dobře zrak, anebo jsem po pár dnech na ostrově nabrala středomořské rysy, každopádně mě považoval za svou krajanku a ve své mateřštině se mě ptal zřejmě kam s tím olejem, s důvěrou, kterou jsem musela zklamat, protože i kdybych mu rozuměla a mluvila řecky, odpověď bych stejně neznala. Od kláštera se vracíme stejnou cestou zpět na severojižní ostrovní magistrálu a ještě jednou tak podjíždíme parádní skalní oblouk.
Další zastávkou je jedno z nejfotografovanějších míst ostrova, kamenný most v Katouni, podobný tomu v Potamosu, ovšem mnohem větší, 16 m vysoký a 110 m dlouhý, postavený Brity v roce 1823. Když už jste ho viděli na obrázku, tak vás na vlastní oči ničím moc nepřekvapí. Naši pozornost tak mnohem víc než architektonická památka upoutal červený pickup Toyota zaparkovaný u odbočky z mostu do vesnice. Podle stavu a vzhledu byl dávno v klinické smrti, ale po nakouknutí okénkem do vozu nebylo pochyb, že auto tady není odstavené, že je stále v provozu. Jestli má jeho majitel ve zvyku dávat svým autům jména, nepřekvapilo by mě, kdyby tomuhle říkal Zombík.
Livadi je jedno z rušnějších měst na ostrově, ale my se tady stavovali jen na oběd v restauraci Pierros. Srdečný majitel nám sice přinesl jídelní lístky, ale než jsme je vůbec stihli otevřít, zvedl nás od stolu a zatáhl do kuchyně, kde nás kuchařky nechaly nahlédnout pod všechny pokličky, abychom si mohli vybrat. Začínáme jako obvykle řeckým salátem, který vyhrává nevyhlášenou soutěž o nejlepší fetu na ostrově. Následuje poloviční porce vepřového v citronové omáčce s bramborem a poloviční porce kuřete v rajčatové omáčce s rýží. Nejsme si jisti, jestli obsluha pochopila, že chceme poloviční porci a ne půlku prasete a půlku kuřete. A to ještě dostáváme dezert na účet podniku. Za pohostinnost se odvděčíme nákupem salátového náčiní z olivového dřeva v sousedním obchůdku se suvenýry, který vede manželka restauratéra. Že nám u Pierrose opravdu chutnalo, zajeli jsme si tam i následující den. To už nám ani menu nedával, kuchyní nás sice provedl, ale jídlo nám pak stejně vybral sám. Okra, dušený špenát, zelené fazolky a ryba, to zní docela dietně, že? Ale sníst to byla fuška. Navíc ta ryba nebyla osvědčená tsipura, ale barbounia, vcelku lahodné chuti, ovšem velmi výrazného zápachu, takový syreček mezi rybami. Víc návštěv u Pierrose jsme během pobytu na ostrově nestihli. Dost možná nám to zachránilo život. Kdoví, jestli té kočce na prahu bylo jen vedro, anebo ji taky vykrmují jako čarodějnice Jeníčka a Mařenku.
Na samém jihu ostrova leží městečko Kythera, jinak též Chora. Netuším, čím si zasloužilo pozici hlavního města, protože není ani největší, ani nejdůležitější a dle mého soudu ani nejhezčí, i když se o to snaží. Jeho bílomodré domky, uličky lemované krámky se suvenýry a kavárničkami a stará pevnost na kopci právem přitahují turisty. I my jsme si to tady rádi prošmejdili, poseděli u koktejlu v někdejší tržnici, pokochali se výhledy z hradu na zátoku Kapsali a špehovali gekonky na vyhřátých zdech v kostelní čtvrti. Jen je to takový Karlštejn, který žije pouze v letní sezóně a na zimu se vylidní, obchodníci odjedou do svých bytů na pevnině a Chora se pohrouží do vegetativního stavu. Jsme tu jen na skok, ale i tak tu odlišnou atmosféru oproti třeba Potamosu vnímáme.
Překládám spodní půlku už jednou přeložené mapy a jako kouzlem se z jižního cípu dostávám na severní špičku ostrova. Už vím, kam vás vezmu příště.
コメント