Do školní lavice usedla poprvé, když jí bylo sedmnáct. Nečekejte příběh dívenky z afrického vnitrozemí ani příběh ze středověku. Tara Westover se narodila v Idahu v září 1986. Přesné datum nezná, protože rodný list jí vystavovali devět let poté, co přišla na svět, a tou dobou už si jednotliví příbuzní pamatovali rozdílná data.
Kým sa mama nerozhodla vybaviť mi rodný list, nikdy mi nepripadalo čudné, že neviem, kedy som sa narodila. Vedela som, že to bolo koncom septembra, a každý rok som si na oslavu vybrala deň, ktorý nepripadol na nedeľu, lebo tráviť narodeniny v kostole nie je žiadna zábava. Niekedy som mala chuť vziať mame telefón a vysvetliť im to. "Mám narodeniny práve tak ako vy," chcelo sa mi povedať hlasom. "Len dátum sa mení. Vám by sa nepáčilo, keby ste si mohli vybrať, kedy budete mať narodeniny?"
Když někdo ve třiceti napíše knihu vzpomínek a ta kniha se stane bestsellerem, zaujímá přední místa v žebříčcích a dostane se na pečlivě vybíraný seznam letní četby Baracka Obamy, může za tím stát buď hodně dobrý marketér, anebo hodně zajímavý obsah. Nevím, jak ve Spojených státech, ale u nás jsem žádné velké promo téhle knihy nezaznamenala a nebýt náhodného objevu na Book Depository, možná by mi unikla. Veškerou mou chválu a respekt si autorka zaslouží za to, o čem píše a jak o tom píše. Její kniha je zralá a promyšlená od první stránky s věnováním Tylerovi, až po poděkování a závěrečnou poznámku k textu, ve které vysvětluje, proč k některým svým vzpomínkám připojuje pod čarou i verzi, jak si tutéž událost pamatují jiní:
Vezmime si napríklad Lukovo popálenie. Všetci, čo tam ten deň boli, tam buď videli niekoho, kto tam nebol, alebo nevideli niekoho, kto tam bol. Otec videl Luka a Luke videl otca. Luke videl mňa, ale ja som nevidela otca a otec nevidel mňa. Ja som videla Richarda a Richard videl mňa, ale Richard nevidel otca a otec ani Luke nevideli Richarda. Ako sa má človek zorientovať v takomto kolotoči protirečení? Keď sa kolotoč dotočí a hudba konečne dohrá, všetci sa zhodneme len na jednom človeku, ktorý tam vtedy skutočne bol, a to je Luke.
Dostat do pořadu Výměna manželek rodinu Tary Westover a promíchat ji s jakoukoliv českou rodinou, musel by takový díl strhnout všechny peoplemetry. Pravověrní mormoni, kteří se připravují na konec světa kopáním nádrže na palivo, zavařováním broskví a schováváním ostrouhaných odřezků tužek na rozdělávání ohně, kteří odmítají cokoliv pocházejícího od vlády, počínaje školou a konče zdravotní péčí - těžko si představit někoho ještě odlišnějšího.
Odjakživa som vedela, že môj otec verí v iného Boha. Už ako dieťa som si uvedomovala, že aj keď sme s rodinou chodili do rovnakého kostola ako ostatní, mali sme iné náboženstvo. Oni v cudnosť verili, my sme ju žili. Oni verili, že Boh má moc uzdraviť, my sme úrazy vkladali do Božích rúk. Oni verili, že sa treba pripravovať na druhý príchod, my sme sa skutočne pripravovali. Odmalička som si uvedomovala, že sme jediní skutoční mormóni.
Celé roky otec své dceři vštěpoval, že nepotřebuje školu, učitele, ani učebnice, že sama sobě bude nejlepším učitelem a život tou nejlepší učebnicí. Rodič s takovým názorem na vzdělání je snem snad každého puberťáka, který vnímá školu jako nutné zlo. Jestli o nějakém takovém víte, strčte mu podnos memoáry Tary Westover. A bez ohledu na to, zda je máte komu podstrkovat nebo ne, si je určitě sami přečtěte, buď v anglickém originále pod titulem Educated, anebo v překladu do slovenštiny Vzdelaná, z kterého tady cituji. Autobiografický příběh mladé Američanky je nejlepší knihou, kterou jsem letos zatím četla, s náskokem dost slušným na to, aby ji do konce roku nic nepřekonalo.
Vzdelaná je naprosto fascinující příběh, který začíná otrockou dřinou na šrotovišti a končí doktorátem z historie na Cambridgi. O cestě, kterou Tara Westover prošla, o tom, co na ní ztratila a co získala, o síle vzpomínek a hodnotě vzdělání je její kniha. Po jejím vydání poskytla spousty rozhovorů, mně se velmi líbí ten pro Aspen Ideas Festival. S trochou nadsázky v něm říká, že je studovaná, protože ráda zpívala - a jakým krásným hlasem ji Pán Bůh obdaroval si můžete poslechnout v závěru rozhovoru (45:52). Za poslech ale stojí celá nahrávka. Svědčí o tom, že paní doktorka je nejen vzdělaná, ale též moudrá. Vzdělaný člověk podle ní není někdo, kdo dokáže odříkat arzenál faktů a hodně toho zná, ale spíš je to někdo, kdo má pružnost mysli. Někdo, kdo je připravený prozkoumávat vlastní předsudky a jeho porozumění dosáhlo hloubky, která mu dovoluje vidět svět jiným úhlem pohledu. Být vzdělaná pro Taru Westover neznamená vědět víc, než jiní, ale vědět víc o jiných.
Já jsem do školy chodila od svých šesti let, udělala jsem maturitu, získala vysokoškolský diplom, obstála u několika jazykových zkoušek. Vím, že nevím víc, než jiní. Vlastně vím dost často mnohem méně, můj muž by vám mohl vyprávět. Autobiografie Tary Westover mě ponoukla k přemýšlení o tom, jak vzdělání formuje srdce člověka, jak formovalo mne a jak znám a chápu jiné. Slovy svatého Dominika: Běda vědění, které se neproměňuje v lásku.
Westoverová, Tara: Vzdelaná. TATRAN 2019. Překlad Daniela Šinková.
Comentarios