Když se balím na dovolenou, naskládám během pár minut na hromádku oblečení, hygienické potřeby, kosmetiku, nabíječky, doklady a peníze, a pak pár hodin vymýšlím, co si s sebou vezmu na čtení a na hraní. V případě cesty na Rhodos padla literární volba na Setkání s mořskou Venuší a ukázala se být volbou velmi vydařenou. Stejně šťastnou ruku jsem měla při výběru hry, koupené jen pár dnů před odletem: Codex naturalis.
Slovník spisovného jazyka českého definuje kodex jako starobylou knihu větších rozměrů. Hra francouzského tvůrce Thomase Duponta Codex naturalis se vejde do malé plechové krabičky (ideální do kufru), ale k jejímu hraní je potřeba stejného místa, jako k otevření středověkého spisu (což už tak ideální není, ale stolek v hotelovém baru pro hru ve dvou jakž takž stačil). Fiktivní mnich Tybor Kwelein započal se sestavováním přehledu rostlinných a živočišných druhů a na hráčích je pokračovat v jeho práci a poskládat stránky co nejpečlivěji. Jsou deskovky, kde je příběh neodmyslitelnou součástí hry, ale postava mnicha a řeči o objevech v nedotčeném pralese mi u této kartičkové hry připadaly trochu křečovité. Když si je ale odmyslím a přistoupím ke hře prostě jen jako k promyšlenému vykládání karet, moc se mi ta hra líbí.
Ty kartičky jsou totiž nádherné, skoro jako rukopisné iluminace. Tu asociaci vyvolávají zejména zlaté prvky na některých kartách. Jsou to ty, ze kterých plyne víc vítězných bodů, na rozdíl od obyčejných karet, které přinášejí zejména zdroje. Všechny karty jsou navíc vyvedeny ve čtyřech různých barvách, podle toho, která přírodní říše je na nich zobrazena. Modrá je vyhrazena zvířatům, fialová hmyzu, zelená rostlinám a stromům a červená houbám. Každá kartička je trochu jiná i díky ilustracím, mně se nejvíc líbí modré lasičky, žabky, sovy, jeleni a vlci, modrá je zkrátka dobrá, i když pouze za předpokladu, že ji odlišíte od zelené. Při zhoršených světelných podmínkách totiž tyto dvě karty ve hře dost splývají a rozlišit je pak dokážete jen díky obrázkům na nich.
Hráči začínají s jednou speciální startovací kartičkou na stole a dvěma obyčejnými a jednou zlatou kartou v ruce. V každém tahu vždy jednu kartu přiloží a jednu kartu doberou. Podrobněji pravidla vysvětlovat nebudu, jsou součástí balení hry, příp. dohledatelná na internetu. Vyzdvihnout bych ale chtěla princip vykládání karet na stůl. Každá kartička se přikládá k některé již vyložené rohem na roh. Většina rohů ale není prázdná, jsou v nich symboly zdrojů a písařských nástrojů (pergamen, kalamář a brk), které si nechcete zakrýt, abyste nepřišli o body. A pak jsou taky rohy slepé, které není možno překrýt, i kdybyste sebevíc chtěli. Postupně tak na herní ploše vzniká něco jako diagram nebo rodokmen a pěkně se na to kouká. Jen to opravdu chce mít dostatečnou prostorovou rezervu, protože jestli něco nechcete, tak je to přesouvat celý tenhle váš výtvor dál od hrany stolu. Nezapomeňte, že kromě kodexů všech hráčů se na ten stůl musí vejít i kartičky na dobírání a taky kartičky úkolů, určující, za jakou kombinaci barev či symbolů získáte v závěru hry body navíc, a taky ještě bodovací destička.
Hra je to relativně svižná, na krabičce je udávaná herní doba 25 minut, a je určena pro dva až čtyři hráče od 7 let. Nečekejte žádnou velkou interakci, v jedné recenzi jsem se dočetla, že je to takový solitér ve více hráčích, kdy si každý hraje na svém písečku a hru ostatních ovlivňuje jen dobíráním karet. A propos solitér: v pravidlech k české verzi se o tom nedočtete, ale na internetu si snadno dohledáte pravidla pro sólové hraní, a ať už máte autistickou chvilku nebo vám jen schází spoluhráči, můžete si Codex naturalis zahrát proti fiktivnímu soupeři, jehož sílu můžete na začátku hry odladit ubráním karet nebo bodovým náskokem. Funguje to opravdu dobře.
Shrňme si na závěr plusy a mínusy Codexu naturalis, přičemž ponechávám na vašem posouzení, co z toho je klad a co zápor: krásná plechová krabička malých rozměrů, příznivá cena, krátká herní doba, snadno pochopitelná pravidla, nádherná grafika se zlatými prvky, přehlednost symbolů na kartách, krkolomný a zbytečný příběh, zaměnitelnost modrých a zelených karet, prostorová náročnost při hraní, téměř nulová interakce mezi hráči, vyladěná sólová verze – jo a už jsem zmínila skvělou výtvarnou podobu hry? Já vím, že ano, ale když mně se ty kartičky vážně moc líbí! A jestli vám taky, dejte živočichům, hmyzu, rostlinám a houbám šanci a sestavte svůj vlastní iluminovaný kodex přírody.