Irské městečko Carrick-on-Shannon poskytlo na konci 70. let 19. století kulisy dojemnému valentinskému příběhu. Smrt, která si prý nevybírá, si jednoho říjnového dne v roce 1877 vybrala ani ne padesátiletou Mary Josephine. Toho dne přišel vážený a oblíbený obchodník Edward Costello o svou manželku, láska k ní mu ale zůstala, protože pravá láska je silnější než smrt a vydrží až za hrob. A hrob je to, oč tu běží. Edward Costello nechal pro ostatky své ženy postavit kapličku, ve které byla po zbytek jeho života sloužena každý první pátek v měsíci mše svatá a ve které byl pak i on sám uložen k poslednímu odpočinku. Irský Taj Mahal, jak někteří tu stavbičku z tmavého kamene dosti nadneseně nazývají, se se svými 18 m2 holedbá superlativem nejmenší kaple v celém Irsku. Dnes je jako plátek sýra v sendviči vmáčknutá mezi novější patrové domy na rušné ulici a vyfotit ji bez lidí v popředí se mi nepodařilo, takže koho zajímá podoba Costello Chapel, může si ji vyhledat na internetu. K dohledání jsou též snímky portálu dostatečně detailní na to, aby zachytily i monogram a rodový erb po stranách, obojí s latinským nápisem Ne te quaesiveris extra. Fráze z eseje Ralpha Waldo Emersona nabádá člověka, aby se nehledal vně sebe, ale aby svou identitu, svůj smysl a pravdu o sobě hledal uvnitř sebe samého.
Je vlastně příznačné, že se nejmenší irská kaplička nachází v nejmenším ze všech hlavních měst irských hrabství. Jestli máte nějakou představu o velikosti Postoloprt, Vamberka nebo Vrbna pod Pradědem, máte představu i o Carrick-on-Shannon, hlavním městě hrabství Leitrim. Centrum obce oceněné v roce 2023 plaketou za nejlepší péči máte prošmejděné během chvilky: katolický kostel Panny Marie, kostel sv. Jiří patřící anglikánské irské církvi, umělecké centrum The Dock, parčík, hodiny před poštovním úřadem, a když bude zrovna čtvrtek tak i farmářské trhy. A pak už jen pár obchodů a spousta hospod, o víkendech i s živou hudbou. A restaurace U veslaře: jak se později ukázalo, jídlo v The Oarsman bylo až do posledního dne stráveného v Dublinu to nejlepší, co jsme kde dostali, nepočítáme-li to, co jsme si uvařili sami. Všude jinde se potvrzovala věta z průvodce, že Irové jedí jen proto, aby nezemřeli hladem, a o chuti nemají pojem.
I kdyby nic z výše zmíněného nestálo za návštěvu, pořád ještě zbývá jedno místo, kvůli kterému míří do Carrick-on-Shannon docela dost lidí: marína. Ta je skvělým výchozím bodem pro plavbu po vodních cestách navázaných na řeky Shannon a Erne. My se vypravíme nejprve na západ (duchové druidů volají), pak na sever, a pak na východ. A pokaždé se vrátíme sem, do místa pojmenovaného v irštině podle jezu na bažinatém hřebeni Cora Droma Rúisc.
Comments