Egejské moře je seizmicky neklidnou oblastí. Jedno z nejsilnějších zemětřesení bylo zaznamenáno zjara roku 1933. Jako by se i zemské desky zachvěly strachy nad novou vládou v jedné evropské zemi. Hlavní město ostrova Kos bylo zpustošeno. Hrůza, řeknete si. Pokud nejste archeolog a nepomyslíte si, že živly už odvedly kus práce za vás a že stačí jen kopnout tuhle, omést támhle a máte to, poklad je váš. Co na tom, že je tak velký, že si ho nikam neodnesete. Ovšem když se chce, opravdu hodně chce, tak jde přemístit cokoliv, skála, kostel – i mozaika. A tak některé podlahy z kamínků, nalezené tehdy na ostrově Kos, nechali už na konci 30. let odvézt Italové na nedaleký Rhodos a umístit je do Paláce velmistrů. Jednou z nejznámějších a nejfotografovanějších je Hlava Medúsy z 2. století před Kristem s hady ve vlasech a očima, do nichž není radno se zahledět, sic se proměníte v kámen. Možná proto působí palác tak kamenně a bez života.
Další mozaiky jsou k vidění v Archeologickém muzeu. Tady už působí trochu přirozeněji, na zemi i na zdi, v interiérech i exteriérech, kryté i odhalené, kompletní i kusé, nudné i vtipné. Tisíc a jeden dílek řecké mytologie. Zaujal mě kentaur se zajícem v ruce. Přijde mi, že ho nese tak nějak štítivě. Zapáchající zdechlina to není, na to ten zajíc vykazuje příliš známek života. Tak proč ho drží tak znechuceně, jako by ho měl každou chvíli odhodit? A kam ho nese, komu a proč? Třeba se jen ušák zatoulal někam, kde neměl co pohledávat, a kentaur ho zachránil a teď mu dává lekci. A vida, taky jsem se zatoulala a jejej – šlapu po mozaice. Jenomže není jiné cesty, po některých exponátech se tu prostě šlape. Vlastně tak plní obě své původní funkce: zdobí a nesou. Moc pěkně o tom píše paní Helen Miles, rodačka z Glasgow. Na její stránky jsem narazila při sběru informací pro tento příspěvek, a pokud vládnete angličtinou, přečtěte si její článek o tom, jak by se mělo dívat na mozaiky. O těch toho paní Miles dost nastudovala, sama je tvoří a vede kurzy a její úhel pohledu je hodně zajímavý. A jestli je pro vás angličtina příliš cizím jazykem, prohlédněte si obrazový doprovod článku. Autorka nafotila vskutku reprezentativní kolekci.
Pozor, teď přijde neplacená reklama na bosoboty! Na procházky po Rhodu jsem si obula balerínky Leguano, které se ukázaly být tím nejúžasnějším možným obutím do uliček Starého Města, dlážděných oblázky skládanými nastojato. Dostalo se mi netušeně příjemné reflexní masáže chodidel! Takových cest je po ostrově nepočítaně. Na většině míst si navíc s kamínky vyhráli a naskládali je do vzorů, někde geometrických, častěji ale ornamentálních a figurálních. Narazíte na ně kolikrát nečekaně, třeba jako u kostelíka Agios Nikolaos Fontoukli v lesích, kde je před fontánkou z černých a bílých valounků vyskládaný obrázek jelena a laně, erbovních zvířat ostrova. Podobných obrázků z oblázků jsme viděli hodně a jak si až teď uvědomuju, každý byl jiný, protože každý byl originál. A právě tyhle mozaiky, leštěné podrážkami sandálů a tenisek z celého světa, mi ve své účelnosti a prostotě přirostly k srdci nejvíce.
Tak a to byl můj poslední dílek do skládačky o ostrově Rhodos. Pobyli jsme na něm jen několik dnů, tak nemůžete čekat, že ta mozaika bude úplná. Chybí ještě hodně kamínků a obrázek ostrova je plný prázdných míst, stejně jako děravá mozaika s kachnou na úvodní fotografii. Jestli vás ty prázdné plochy dráždí, máte několik možností, jak se s nimi popasovat. Můžete si koupit puzzle a složit si ho. Když to nepomůže, zkuste si sehnat průvodce Rhodem z nakladatelství Dumont. My měli k dispozici vydání z roku 2015, které sice v konfrontaci s realitou nebylo vždy zcela aktuální, ale to v době internetové až tolik nevadilo. Naopak velkou předností byla samostatná podrobná mapa ostrova, poutavě psané kapitoly o historii, politice, náboženství, mytologii, kultuře a umění a svěže osobní pojetí informací o jednotlivých lokalitách ostrova. Tento bedekr a Durrelovo Setkání s mořskou Venuší dodaly našemu objevování Rhodu nádech cestování nejen prostorem, ale i časem. No a jestli máte puzzle složené, knížky přečtené a pořád ještě nemáte dost, tak zbývá už jen jedna rada: prostě si na Rhodos zaleťte a ten obrázek si zkompletujte sami.