• Text: ťuhýk - foto: ťuhýk

Krabčáci



Víte, co se stane, když zavřete vrabčáka do krabičky? Nemusíte provádět žádné experimenty a vystavovat ptáčky zbytečnému stresu, já vám to povím: zhranatí. A stejnou proměnou projdou v krabici i straky, tukani nebo papoušci. Ze všech ptáků se stanou krabčáci. A právě tak se jmenuje jednoduchá karetní hra, kterou si teď krátíme čekání na dotisk evropského rozšíření hry Na křídlech.

Stefan Alexander, autor Krabčáků, je profesí elektroinženýr a vede tým vývojářů nositelné elektroniky, zabudované v náramcích, brýlích a tak. A protože to jsou dlouhodobé projekty, věnuje se ve volném čase něčemu, kde se výsledky dostavují rychleji – hraní a vývoji her. Když byl jednou na školní besídce své dcerky, při čekání na její vystoupení přemítal o tématech her. Pak na pódium nastoupila skupinka dětí převlečených za různé ptáčky a během tanečků si různě vyměňovaly místa. Hravému tatínkovi to přišlo jako zajímavý námět na karetní hru. Ten nápad už nepustil, pár let vymýšlel, testoval a ladil pravidla, až pustil do světa krabičku 110 karet.

Na začátku hry se na stůl rozloží po třech ptáčcích do čtyř řad. Vlastně to nejsou řady, ale dráty, a jestli jste ještě nikdy neviděli sedět na drátě bok po boku straku, tukana a kachnu, tak tato hra vám dopřeje vidět nevídané. Každý hráč dostane osm karet do ruky, plus jednu kartu, kterou si vyloží před sebe a která tvoří základ jeho ornitologické sbírky. V průběhu hry hráči svou sbírku rozšiřují, a kdo jako první shromáždí sedm druhově odlišných ptáčků anebo po třech zástupcích dvou druhů, vyhrává. Ulovit ptáčka či dva do sbírky ale předpokládá, že nejprve nasyslíte v ruce malé či velké hejno. Třeba červenek se vám musí sejít nejméně šest, plameňáci vám stačí dva, jenomže zatímco červenek je ve hře dvacet, plameňáků je celkem jen sedm. A ještě si musíte hlídat soupeře, zda se někdo nechystá zavřít kolo, protože v tom případě vám všichni ptáci z ruky uletí a nemáte ani vrabce v hrsti a dokonce ani holuba na střeše, protože holub se ve hře vůbec nevyskytuje. Vrabec ostatně taky ne, ale o tom později.

Jestli vám to přijde celé nějaké složité, tak to přičtěte na vrub mému složitému vyjadřování. Pravidla jsou ve skutečnosti velmi jednoduchá, po jedné zkušební hře už můžete vesele krabčit, ve dvou, ve třech, ve čtyřech, klidně i s dětmi, pokud zvládnou napočítat do deseti, aby si mohly spočítat ptáčky v hejnu. Hra je svižná, během půl hodinky budete mít odehráno a můžete začít rozdávat na novou hru. Jen mějte na paměti, že se krabčáci rádi houfují, takže se vyplatí karty pořádně zamíchat, opravdu pořádně.

Líbí se mi hra i její český název. V originále se jmenuje CuBirds, přičemž to Cu si lze vyložit jednak jako Cube, kostka, ale taky jako Cute, roztomilý, protože ilustrace Kristiaana der Nederlanden jsou jednoduše půvabné a půvabně jednoduché, až na samu hranu rozpoznatelnosti. Což není výtka, naopak. Kachna, papoušek, tukan, sova a plameňák si u nás doma zachovali tvář, ostatním třem občas nemůžeme přijít na jméno. Myslela jsem si, že straka je jasná, dokud o ní soused nezačal mluvit jednou jako o sojce, pak jako o vlaštovce a jindy to dokonce zkoušel se sýkorkou! Rákosníka jsme identifikovali až po cíleném pátrání na internetu, mezitím už se ale pro něj uchytilo označení bukač. A červenku často nazýváme vrabčákem. Tak trochu ptačí babylon, ale stačí sdružovat stejné ptáky, a to, jak si je pojmenujete, je ve výsledku jedno. Jo a ještě stojí za zmínku, že každá kartička je jedinečná, takže i když vedle sebe vyskládáte všech třináct divokých kachen, nebudou žádné dvě karty zcela shodné, i kdyby se měly lišit jen natočením kachny, počtem much na obloze nebo polohou kravky na louce v pozadí. Umím si tedy představit, že by se prohlížením kartiček zabavily i mladší děti.

Krabčáci jsou nenáročná rychlá hra s relativně vysokým podílem náhody, který ale zkušení hráči mohou alespoň částečně vyvážit taktizováním. Malou krabičku snadno přibalíte do kufru na cesty, ve vlaku si ji ale nerozbalujte, chce to hrát ji na stole, protože během hry ptáčků na drátech přibývá a v jedné řadě jich může někdy sedět třeba i osm a víc. Nám se Krabčáci osvědčili jako hra na rozehřátí před něčím složitějším, nebo naopak jako rychlovka na dobrou noc, když už nechceme rozehrávat nic dlouhého. Ovšem málokdy zůstane jen u jedné partie, Krabčáci jsou lehce návykoví a právě krátký hrací čas svádí k opakovanému hraní, takže se ta rychlovka na dobrou noc může taky pěkně protáhnout. Tak pozor na ně!

Alexander, Stefan: Krabčáci. Mindok 2019.

www.laniusminor.cz

© 2016-2020 by Marie Jandová Created with Wix.com

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now