Přivezli nám dřevo, vzpomínáte? Je to už dva roky, za tu dobu už jsme ho zvládli většinu stopit a ta trocha, co nám zbývá, stihla lehce vyschnout, takže jakkoli bídné topivo to bylo a stále ještě je, přece jen už víc hoří, než dýmí. Když tomu tedy minulý víkend bylo naopak, totiž že víc dýmilo, než hořelo, přesněji jen čadilo a kouřilo, bylo jasné, že je něco špatně. Všechna okna dokořán, a přece by se na kuchyňském lustru daly udit klobásy. Snažili jsme se to svést na malý rozdíl vnitřní a vnější teploty, nepříznivý předbouřkový tlak a určitě naprosto nevyhovující rosný bod, což se nám dařilo jen do chvíle, než nám ty chabé výmluvy přehlušil nejprve alarm vysoké koncentrace oxidu uhelnatého a jen o kočičí mňouk později i alarm požární. Kocour se zrovna nacházel v ložnici na parapetu otevřeného okna, v danou chvíli na tom nemohl být líp. My utekli před chalupu s pocitem, že v danou chvíli na tom nemůžeme být hůř. Bylo totiž jasné, že nás nemine čištění kamen.
Vrhli jsme se na to hned druhý den. Rčení s chutí do toho, půl je hotovo má v sobě pravdu, která mi dosud unikala. Totiž že chuť sama vám nestačí, máte-li něco udělat jinak než polovičatě. Potřebujete taky správné náčiní a alespoň elementární znalost postupu. Vysavač na popel i kominickou štětku už jsme měli od minula. Jak na to nám kdysi poradil kominík. To vám chci říct: Pozor na čisté kominíky! Tím svým čisťounkým zadkem si sednou na židli a budou vám říkat, co kde máte udělat. Jeden by si myslel, jak je to vlastně dobře, že se to aspoň naučíte, jenomže ouha, když dojde příště na lámání chleba, vlastně lámání sazí, paměť selhává. Naše iniciály jako by nás předurčovaly sehrát scénku, jak Pat a Mat protahovali komín. Teď už se tomu můžeme zasmát, ale povím vám, zkušenosti nabyté onoho dopoledne byly získány v lopotě a potu tváře a hned poté, co se ta černá tvář vydrhla z mouřenína zpátky k bělochovi, byť zrudlému od kartáče, sepsala si pro příště desatero zásadních pravidel velkého čištění:
Ukliď, nebo odnes, co můžeš. Zejména kočku. Saze, ty potvory mrňavé přelétavé, se totiž dostanou všude, a když tam kromě nich nebude už nic jiného, usnadní to pozdější úklid.
Pod dveře od komína a před kamna polož papír nebo natáhni folii nebo hoď hadr.
Čištění prováděj buď zcela nahý (a pak se naložit do vany), anebo zcela zahalen (a pak ze sebe všechno svléct). V obou případech je vhodné strčit vlasy pod čepici, ideálně koupací, a na ruce navléct rukavice, které se pak budou moct vyhodit.
Odmontuj rouru od plotny, vynes ji ven na ohniště a tam ji vyklepej a vyčisti. Díru do komína zakryj igelitem. Kominickou štětku cpi do roury z komínového otvoru v koupelně směrem k plotně v kuchyni. Igelit sejmi na poslední chvíli a protaženou štětku vytahuj s nejvyšší opatrností. Opakuj alespoň třikrát.
Vysaj komplet útroby kamen, otevři, odšroubuj, sundej, co můžeš. Počítej s tím, že je třeba několikrát sklepnout saze z filtru vysavače. Nebuď líný vynést ho za tím účelem ven.
Než vrátíš zpět rouru, umyj obklady.
Počítej s tím, že úklid zabere dvakrát tolik času, co samotné čištění.
Při nízkém stavu vody ve studni není čištění kamen dobrý nápad. První mytí se doporučuje na studeno. Mimochodem, Solvina se prodává v sexistickém balení (na výběr je kelímek s chlapskou rukou na ženské prdelce, anebo s prackou na slovanském ňadru) – a já už vím proč. Protože na tom, jak toho cizího pobudu, černého jak noc, vymyje zase do podoby toho muže, do kterého se každé ráno po probuzení znovu zamilovávám, je vážně něco sexy.
Akce kamna budiž naplánována vždy na den, kdy se vracíme do Prahy. Platí do odvolání nebo do pořízení pračky na chalupu.
Do uklizené a vydrhnuté místnosti pusťte svého zrzka. Vrátí-li se vám zpátky mourek, napusťte další kyblík vody a vezměte to celé ještě jednou. A pak ještě jednou.
Když jsme to celé měli za sebou, bylo nám jasné, že ta kamna musíme pucovat častěji, abychom se příště nepřiotrávili, ale zase ne moc často, to abychom mezi jednotlivými čištěními stihli zapomenout, jaké galeje to jsou. Lidská mysl je naštěstí nastavena tak, že nepříjemné vzpomínky zapuzuje, a když další víkend kamna napoprvé vzorně chytnou a komín krásně táhne, máte prostou radost z dobře odvedené práce.
A když práce, tak koláče. Konečně, po více než dvou letech, jsem sebrala odvahu a upekla v té naší neelektrické, neplynové troubě buchty. Napoprvé možná trochu tmavší, ale to nám nijak zvlášť nevadilo. Chutnaly jedna báseň a z pekáče mizely z obou stran, z té tvarohové i z té povidlové. Pro Honzu nezbyla ani jedna, ale kdyby si je chtěl zkusit upéct sám, tak za sebe doporučuji tento recept.