Tajný život barev

Nemám ráda otázky typu nejoblíbenější jídlo, nejoblíbenější kniha, film, hudba, nejoblíbenější místo… Nemám na ně odpověď, a pokud ano, je závislá na situaci, náladě a rosném bodu, protože mé preference jsou vrtkavé jako počasí v těchto dnech. Tak třeba nejoblíbenější barva – ale čeho? Oblečení? Módních doplňků? Bytového textilu? Výmalby stěn? Květin? Auta? Nebo abstraktně? Protože v tom je rozdíl. Navíc pokud jde o šatník, dávám přednost jiným barvám v létě a jiným v zimě. Na rozdíl od dřívějška už to ale nejsou jen přírodní odstíny bílé, béžové a černé. Před pár lety jsem si pustila do skříně pár vybraných barev a už se nebojím ani jejich kombinací, a to navzdory jedné památné větě učitele výtvarné výchovy, kterou komentoval mou tehdejší halenku a která se mi vypálila do paměti o to víc, že ji pronesl před celou třídou: Zelená, modrá, pro blázna dobrá. Dnes už bych dokázala reagovat připomínkou, že pokud byla zelená a modrá dobrá pro Stvořitele při vytváření přírody, je dost dobrá i pro mě a klidně budu stejný blázen jako Tvůrce všehomíra.

Barvy jsou fascinující téma. Učarovali siru Isaacu Newtonovi, Johannu Wolfgangu Goethemu i paní Kassia St Clair. Posledně jmenovaná je britská spisovatelka a kulturní historička. Její debut nese titul Tajný život barev, anglicky vyšel v roce 2016 a loni se dočkal překladu do češtiny. Delší prodleva nijak neubírá knize na její výpovědní hodnotě. Po několika úvodních statích o tom, jak vidíme, o světle, pigmentech, mapování a politice barev a vlivu slov na barvy, které vidíme, následuje pětasedmdesát kapitol věnovaných vybraným barvám, odstínům a pigmentům.

Aby si člověk tohle naveskrz pestré čtení užil, je potřeba vědět a akceptovat, že kniha je vlastně výběrem z pravidelných sloupků autorky pro Elle Decoration. Proto jsou medailonky tak krátké, a proto se v nich píše jen o pár vybraných zajímavostech. Jestli vám něco říká slangový výraz pikošky, tak tady je na místě. Zkrátka pokud jste zvědaví na zajímavé fakty o barevných flíčcích z malířské palety, na poutavé příběhy z historie umění, odívání, lékařství i vědy a na nějaký ten drb ze života slavných, tak by tahle kniha mohla být pro vás to pravé ořechové.

Koncem 70. let 20. století byla americká města sužována násilnostmi a drogovými epidemiemi, které přicházely vlna za vlnou. Není tedy překvapivé, že když jeden profesor roku 1979 publikoval metodu, jak v lidech umenšit agresivitu, celý národ zbystřil. Tím profesorem byl Alexander G. Schauss a jeho tajemství /…/ spočívalo v nepříjemném odstínu zářivé růžové. /…/ Gene Baker a Ron Miller, velící důstojníci námořního nápravného zařízení v Seattlu, natřeli jednu ze zadržovacích cel na růžovo, aby zjistili případný vliv růžové na vězně. /…/ …růžová „funguje tak skvěle, že ji musíme /u delikventů/ omezit, protože mladí jsou po ní příliš zesláblí.“

V knize se taky dovíte, proč Holanďané nemají svou oblíbenou oranžovou na státní vlajce, který odstín se propsal do slova miniatura a odkud se vzalo slovo rubrika, co se rozumí pod pojmem růžová daň, jak nepřesný a nekorektní je tělový odstín, nebo proč si světle fialová vysloužila přívlastek menopauzová.

Citace z knihy žáka mistra Giotta vás naučí namíchat správně pleťové odstíny: Nabádá například čtenáře, aby k dosažení dobrých pleťových odstínů v temperových barvách natřeli dvě vrstvy smíchané s olovnatou bělobou „přes obličeje, ruce, nohy a nahou pleť“. Pro mladé tváře doporučuje temperu ze „žloutků městských slepic“, protože jejich pleť mívá chladnější odstín, kdežto žloutky od „slepic selských“ se lépe hodí pro „pleť starých a opálených osob“. U mrtvol navrhuje vynechání růžové, která se obvykle vrstvila nahoru, protože „nebožtík nemá žádnou barvu“.

Mnohdy vás barvy zavedou netušenými směry a pěkně daleko, třeba až do Pákistánu: Slovo khaki pochází z urdštiny, v níž znamená „zaprášený“, a používalo se pro stejně zbarvenou látku, určenou nejčastěji pro vojenské oděvy. Údajně ji v roce 1846 vynalezl sir Harry Lumsden, který velel jednotkám zvaným Corps of Guides v Péšávaru v dnešním Pákistánu. Chtěl svým mužům dopřát vhodné uniformy, a tak na trhu v Láhauru koupil metry bílé bavlněné látky a nařídil ji namočit do bláta z místní řeky. Poté z ní nechal nastříhat volné tuniky a kalhoty. Doufal, že jeho muži budou „v zemi prachu neviditelní“. Způsobil tím revoluci: poprvé v historii organizované armády byla vytvořena oficiální uniforma, která neměla přitahovat pozornost, ale naopak splývat s krajinou.

Dočtete se o průměrné mzdě starých Římanů ve vztahu k cenám indiga, dáte si do souvislosti porážku Rakušanů z roku 1859 s digitálním tiskem, anebo se naučíte pěstovat amarant.  

Na tomto místě bych ráda ocenila snahu nakladatelství Host o zprostředkování barevnice, které se kniha věnuje. Reprodukovat dané odstíny a zároveň udržet výrobní cenu v dostupných mezích byla výzva, která se nedala splnit, ne bez kompromisu ohledně věrnosti zobrazení. Přesná podoba odstínů tak vlastně zůstává tajemstvím, už proto, že mnohé vnímáme každý trochu jinak. Jestli se ale musela kniha jmenovat zrovna Tajný život barev, to je otázka. Tajných životů už je na trhu trochu moc, to máme Tajný život stromů, Tajný život krav, Tajný život nenarozeného dítěte… div že ještě nikdo nenapsal Tajný život záchodových prkének, jak poznamenal můj vtipný muž.

Pokud však odhalování tajných životů barev přijdete na chuť, můžete se do něj po dočtení posledního medailonku pustit na vlastní pěst. Autorka svým čtenářům nahazuje udičku nejen poznámkovým aparátem a seznamem další četby, ale zejména glosářem dalších zajímavých barev jako jsou akvamarínová, čajová růže, francouzská šeď, holubí šeď, Hookerova zeleň, hořčicová, hrášková, hroznová, chrpová, chřestová, kachní zeleň, kachní vejce, kadetská modř, kouřová, krevetová, lesní zeleň, lincolnská zeleň, lososová, magnoliová, malinová, mechová, myší, námořnická modř, paví zeleň, pistáciová, půlnoční modř, safírová, starorůžová, viridian, závodní zeleň, či zelený zákal. Ano, to jsou přesně ty odstíny, z kterých se zakaluje zrak zejména mužům. Pravda, chtít po nich rozlišit kupříkladu lososovou, meruňkovou a korálovou je svým způsobem nefér. Já si taky pořád ještě pletu šroubek a vrut.

St Clair, Kassia: Tajný život barev, Host 2025. Překlad Alžběta Vargová