Když jsem pořizovala soupis živočichů, kterým je řecký Rhodos domovem (O lidech a jiné zvířeně), úmyslně jsem opomenula tvora, s kterým se každý i jen letmý návštěvník ostrova setká opakovaně, bezmála na každém kroku: felis rhodensis. Nechystám se vás přesvědčit o existenci nového živočišného druhu, třebaže rhodské kočky vykazují jistá specifika, jako třeba delší nohy, větší uši, anebo oči věčně zanícené od ostrého slunce. V následujících řádcích chci jen zachytit vzpomínku na několik plachých i přítulných šelmiček, které jsme během pobytu na Rhodu potkali my. A jelikož o kočkách už toho bylo sepsáno a řečeno opravdu mnoho, nebudu se tentokrát pokoušet o moudra vlastní, ale budu citovat trefné postřehy jiných. Většina mi mluví z duše. Jen si vybavte kteroukoliv kočku, kterou jste kdy viděli, nebo se podívejte na fotogalerii v závěru příspěvku. Je to tam, jen to zformulovat!
Výrok první: Kočky nikdy nezaujmou pózu, která není fotogenická. (Lillian Jackson Braun)
Už jsem to kdysi psala, že mám ráda reportážní fotografie, snímky z ulice, jen se sama neodvažuji fotit lidi, předstoupit před ně, navázat kontakt, zaostřit a zmáčknout spoušť – a odejít. Vůči zvířatům kupodivu takový ostych necítím, a tak se mi občas poštěstí pěkná momentka, které nechybí situační humor. Jako ta s tím sněhobílým kocourem (ne, nezkoumala jsem to, jen si prostě myslím, že to byl kocour), s rezavou čepičkou a nádherně pruhovaným ocáskem, jak spokojeně chrupká na zákazové značce. Vzato doslovně, žádného přestupku se nedopustil. A i kdyby!
Výrok druhý: Ve starověku byly kočky uctívány jako bohové; na to nezapomněly. (Terry Pratchett)
Když z rušných ulic rhodského Starého Města vstoupíte do nádvoří islámské knihovny, obklopí vás zeleň a klid. Tu zeleň mají na svědomí četné rostliny, keříky a stromky, vyrůstající ze země i z květináčů. O klid se starají trochu zdi, ale hlavně vyzařuje z kocoura na schodech do budovy. Nebyl až tak plachý, aby před námi utekl, což nás povzbudilo navázání kontaktu. Představili jsme se mu (rozuměj, dala jsem mu očichat ruku), a když se neměl k tomu, aby nám prozradil své jméno, vybrali jsme pro něj Sulejmana. Odvděčil se mi seknutím tlapkou, čímž jsme naše bratrství stvrdili krví. Ponaučení:
Výrok třetí : Není důležité, zda si chcete pohrát s kočkou – rozhodující je, zda si ona chce hrát s vámi. (Emily Bronteová)
Před lety jsem psala Reportáž pro kočku z ostrova Thassos a obětavou mámu koťat na pláži v Potosu jsem vylíčila tak věrně, že vehnala slzy do očí i mé mámě a zapsala se nesmazatelně do paměti i jí, přestože ji na vlastní oči neviděla. Tak chci ujistit tebe, mami, i tebe, Mišáku, že kočky na Rhodu to mají dobré. Nenatrefili jsme na žádnou, která by zjevně strádala. Až na ta namáhaná očička byly v dobré kondici, soudě podle kvality kožíšků. Jak je pro Řecko typické, žije i tady spousta koček na ulici, ale nejsou ponechány napospas svému osudu a soucitu turistů. Viděli jsme hned několik různých krmících stanovišť a potvrdila nám to i jedna mladá prodavačka suvenýrů, že se místní o zvířátka starají i mimo sezónu. Jestli nám něco udělalo opravdu radost, tak toto!
Výrok čtvrtý: Slyšel jsem, že výcvik a kočky nejdou dohromady. Není to pravda. Moje kočka mě vycvičila za dva dny. (Bill Dana)
Další vzpomínka patří kočce nakřížené s klokanem. Už jen ta kapsa a v ní nějaké kotě. A když už je řeč o křížení, tak rovnou ocituji další moudro:
Výrok pátý: Kdyby bylo možno zkřížit člověka s kočkou, člověk by byl mnohem dokonalejší. Jen kočka by si značně pohoršila. (Mark Twain)
Následuje další kočka na zápraží, tentokrát rezavobílá, dost možná taky kocour. Spí, spí fotogenicky, jak taky jinak. S geniálně zahnutým ocáskem. V čem je háček? V ničem.
Výrok šestý: Žil jsem s několika zenovými mistry – všechno to byly kočky. (Eckhart Tolle)
O pláži, kde z květináčů schovaných pod pískem vyrůstají banánovníky, už jsem psala. Teď chci napsat o koťatech, které rostou v truhlících pod těmi banánovníky. Že si z vás tropím žerty? Jen se podívejte do fotogalerie. Jen nevím, jak často je třeba takové kotě zalévat, řekla bych, že bude spíše suchomilné. Zeptat se nebylo koho. Personál kmital kolem hostů a kotě? To tvrdě spalo.
Výrok sedmý: Jak by řekla moje kočka, kterákoliv denní hodina je ideální na spaní. (José Saramago)
Ve vnitrozemské vesnici Psinthos by našinec koukal spíš po psech. A považte, právě tam jsme pořídili největší skupinový snímek koček. Asi vás nepřekvapí, že to bylo v taverně, a že ta taverna byla do posledního místa zaplněná, protože v ní opravdu dobře vaří. Nebudu se rozepisovat o mlsných kočkách, raději stvrdím kočičí shluknutí jiným konstatováním:
Výrok osmý: Jedna kočka prostě vede k druhé. (Ernest Hemingway)
To tak natrefíte na kočku, která není zdánlivě ničím výjimečná – dokud se na vás nezadívá. Kdoví, jaký obraz se jí promítne na sítnici těmi uzoulinkými zorničkami za poledního slunce? Ta kukadla jsou ale výmluvná. A mimo jiné z nich vyčtete toto:
Výrok devátý: Žádné obyčejné kočky nejsou. (Colette)
Je všeobecně známo, že kočky mají zakázáno pracovat, ale dělat naháněčku v restauraci může být víc zábava než práce, zvlášť když jste komunikativní zvířátko a kolemjdoucí se u vás rádi zastaví a podrbou vás. Co na tom, že do restaurace nevkročí, hlavně že podrbali.
Výrok desátý: Kdybychom se ke každému, koho potkáme, chovali se stejnou něžností, kterou zahrnujeme kočku - také by předli. (Martin Buxbaum)
A tenhle poslední citát mi přijde jako příhodné zakončení a zároveň inspirace do nového roku. Dejme každý den někomu příležitost spokojeně vrnět!